Ztráta

Houpi hou, houpi hou,

Vidím matku ztracenou.

Odráží se na hladině, její odraz pouhý.

Modrý oči, tmavý vlasy,jako řeka dlouhý.

"Máš její tvář, máš její smích,"

Řekl můj táta, vzápětí ztich.

Na místě kam jezdíval s ní,

Teď pláčem k sobě schoulení.

Přes okraj loďky se podívám.

Na maminku svou vzpomínám.

A když se nakloním o něco víc,

Přes clonu slz už nevidím nic.

Potom se vzchopím a utřu si slzy,

Od všech jsem slýchala jak je to mrzí,

Nestojím o soucit, nechci nic slyšet!

Copak vy nevíte, jak moc je to klišé??

Ale dost smutnění, nechme ji spát,

Snažím se rozpustit v svém srdci chlad.

Pohlédnu vzhůru a pošlu tam přáníčko,

V mé mysli zůstaneš má milá matičko...