Parslov | Pár slov

V tomhle okamžiku bych se chtěla uchýlit... Stalo se, že jak minulost, tak budoucnost mi vhání slzy do očí... Chci se jen schoulit na zadní sedačce auta, srkat horký čaj a zapomenout na nedorozumění, jež mně i mým blízkým způsobila tolik bolesti. Nechat horko, aby spálilo vše, za co se v sobě stydím. A přesto

V duchu si přeříkám bezcenné přísahy.

Vkročím do jezera, nedbám na výstrahy.

Jezero

Chvilkama přemejšlim jestli se vrátí ty chvíle
Zda všechno bude zas v pohodě
Všechno samo od sebe dřív zdálo se milé
A moje býti nebylo jak na vodě

Je těžký říct proč tady stojím
Uprostřed

Jak zjistit, co zjistit nelze? Když bez citu se svět netočí, ale cit s ním hýbe až moc. A závratnou rychlosti plujeme do nekonečna... Do nekonečného moře chaosu a zmatku. A protože minulost se musí opakovat a někdo, kdo neměl o hloubce víru pocitů ani páru kdysi prohlásil, že nevstoupíš dvakrát do stejné řeky, už zase stojím po kolena v jezeře západů sluncí. Nevzejde chvilka kdyby, se něco nezměnilo. Nejčastěji stojím po kolena. Občas po kotníky... A poslední dobou se hlavně topím...

Och má milá krupicová kaše.
Kolikanásobně jsi lepší než haše?
Dokonce lepší než pizza se zdáš.
Pověz, co za kouzlo v sobě skrýváš!

Je to snad mlékem, jež je základ tvůj?
Krupici