Vyznat se v citech

Když den se sklání nad lesem,

Já kráčím nad vším nadnesen.

Však pohoršuje mě vnímat krásu,

a tak sám v sobě hledám spásu.

Tam najdu jen klišé - Čas rány zhojí!

Jenže Já dál čekat k smrti se bojím...

Bolest prý pomine za krátkou chvíli.

Ji nezmůžou léky, ni čarovné býlí.

Nechat svět plynout, prodat svou duši?

Krev tepe ve spáncích, srdce mi buší!

Topím se v sobě, bezcílně bloumám.

Jak živ snad své city neprozkoumám...