Jezero

V duchu si přeříkám bezcenné přísahy.

Vkročím do jezera, nedbám na výstrahy.

Jezero citu, k "nesprávným" lidem.

Jen ti, kteří nechápou, berou to s klidem.

Jediná slza klouže mi po tváři.

Svit hvězd na hladině smutně se odráží.

Vrhnu se do hloubky nářků a vzpomínek.

Kousíček ode mě, jediný kamínek.

Kamínek naděje, kamínek bělostný,

kamínek malinký a trošku bolestný.

Však balvan konvence srdce mi potrhá.

Já propukám v pláč a kohout kokrhá...