Za bouře

Tak zvláštní červnová byla ta noc,
když krví se zbarvilo nebe.
Země se třásla, jak dává najevo moc.
A kapka deště za krkem zebe.

Blesky oblohu proťaly náhle.
Větve v náporech větru sténaly.
Pak výkřiky ženy se ozvaly táhlé.
A milenci v zmatku se hledali.

Vlny se tříštily o kameny.
řev příboje mi vyrazil dech.
Vlasy se změnily na prameny.
Z úst mi unikl bolestný vzdech.

Najednou ticho, zaryté v kůži.
Vzbudím se úlevou zpocená.
Ty na mě hledíš, v rukou máš růží.
A já jsem vlastní krví zbrocená.