Zpověď

Jsem odsouzen, zároveň spasen.
Zemřít prý mám, díš pevným hlasem.
Doufal jsem, že snad Ty jsi ta pravá.
Avšak tys zákeřná, sic krásná však dravá.

Možná jsem neměl věřit všem krásám.
Myslet si jen, že v ženách je spása.
Padl jsem do spárů, do nástrah, sítí.
Vidíš jak věší mě, tvé oči svítí.

Poslední tóny mých houslí linou se v dál.
Já vlastně v životě plnil, co jsem si přál.
Pomáhal chudým, užíval světa krás.
Pak zatáhli za páku, po zádech přejel mráz.

A tak tu visím, snad pro výstrahu?
"Zákon" si myslí své... lupiči, vrahu!