Zdálo se mi...

Zdálo se mi, že stojím na útesu. Vítr mi cuchal vlasy. Byl cítit solí a studeným deštěm. Hrdlo se mi sevřelo. Znám tohle místo. Znám tuhle vůni. Znám ten... Pocit. Pocit, jako když tančíš a jediné co existuje je rytmus. Pocit, jako když šermíři bojují s citem. Bezcitně. Jako když stojím před ruinami kamenné stavby a o nohy se mi otírají vlci. Jako když stojím na útesu. Slyším bít své srdce. Svůj dech. Nasaji vůní. Vůni spoutané svobody. Mám strach. Příšerný strach. Plíce se dmou jako by si myslely, že další nádech nepřijde. Srdce tluče, jako by se chtělo prodrat mou hrudí a seskočit do vln tříštících se několik metrů pode mnou. Příboj řve. Tančím. Šermuji. Na pokraji světa. Na pokraji hranic. Na pokraji útesu. Mám strach. Bojím se. Strašně se bojím... Zdálo se mi, že stojím na útesu...