Hřebec se vzpíná na laně času
Obzor se rdí a nad úsvitem se blýská
Já kradu vzpomínky ze skrýší tvých vlasů
Snažím se nemyslet na rána blízká

Když cvrčci broukají tajemství stromům
My

12.září, léta Páně 1916

Jsem odsouzen, zároveň spasen.
Zemřít prý mám, díš pevným hlasem.
Doufal jsem, že snad Ty jsi

Jsem odsouzen, zároveň spasen.
Zemřít prý mám, díš pevným hlasem.
Doufal jsem, že snad Ty

Nechci poslouchat zda volila jsem správně
Jestli jsem jistá si tím co chci
Zkrátka se opírám

Má rozmilá maminko, Když jsem byla miminko.
Byla si mi vůbec vším. A až tvůj hlas uslyším.
Jak

Jsem dravec, jsem šelma, jsem lovec, jsem vrah.

Jsem oběť, jsem lovná zvěř, v očích mám strach.

Jsem

Jsem Ztracená v záhybech své vlastní peřiny

Snažím se zpočítat tuctu dní vteřiny

Všechen

Podívej, jak padá hvězda,
něco si přej.
Když se to třeba nezdá,
zas bude hej.

Pozvedni

Tak zvláštní červnová byla ta noc,
když krví se zbarvilo nebe.
Země se třásla, jak dává najevo