Jsem Ztracená v záhybech své vlastní peřiny

Snažím se zpočítat tuctu dní vteřiny

Všechen

Podívej, jak padá hvězda,
něco si přej.
Když se to třeba nezdá,
zas bude hej.

Pozvedni

Tak zvláštní červnová byla ta noc,
když krví se zbarvilo nebe.
Země se třásla, jak dává najevo

Tančím ve víru všech barev duhy.
Snažím se zaplatit života dluhy.
Tančím, směji se, zároveň

Výstavím na odiv, masku s níž zapadám.

Vždyť všechny zajímá jen to, jak vypadám.

Chci

Sním o tom, že jednoho dne odletím.

Roztáhnu křídla, ubitá konvencí.

Vznesu se k Ráji

Kráčím stezkou růží. Přede mnou žádné překážky. Já však i přesto zakopávám. Můj život je snadný, ale já vnímám jen bolest. Kráčím stezkou růží, neumím užívat života, šlapu po trnech a krev mi vytéká z ran a stéká po nohou. A tak kráčím stezkou trnů, protože květy...jsou v nedohlednu.

Vzpomínky nám jen těžko vemou,

fakt bych si přála být teď s Tebou.

K vzpomínkám momentálně

Houpi hou, houpi hou,

Vidím matku ztracenou.

Odráží se na hladině, její odraz pouhý.