Něco mě zžírá.
Barbarská touha?
Doba se mění?
Či jen chvilka dlouhá?

Pohyb se rodí,
Mráz v zádech běhá,
Tak je to nenávist?
A nebo něha?

Že ač "sám" žil na pokraji světa,
vrásky ve tváři neznačí stesk,
Zazněla poslední jeho věta.
A pak mu v očích pohasl lesk.

Utíkám za Sluncem, ať poví mi víc!
Slunce se

Hřebec se vzpíná na laně času
Obzor se rdí a nad úsvitem se blýská
Já kradu vzpomínky ze skrýší tvých vlasů
Snažím se nemyslet na rána blízká

Když cvrčci broukají tajemství stromům
My

Jsem odsouzen, zároveň spasen.
Zemřít prý mám, díš pevným hlasem.
Doufal jsem, že snad Ty

Nechci poslouchat zda volila jsem správně
Jestli jsem jistá si tím co chci
Zkrátka se opírám

Má rozmilá maminko, Když jsem byla miminko.
Byla si mi vůbec vším. A až tvůj hlas uslyším.
Jak

Jsem dravec, jsem šelma, jsem lovec, jsem vrah.

Jsem oběť, jsem lovná zvěř, v očích mám strach.

Jsem

Jsem Ztracená v záhybech své vlastní peřiny

Snažím se zpočítat tuctu dní vteřiny

Všechen

Podívej, jak padá hvězda,
něco si přej.
Když se to třeba nezdá,
zas bude hej.

Pozvedni

Tak zvláštní červnová byla ta noc,
když krví se zbarvilo nebe.
Země se třásla, jak dává najevo