Běžím
Utíkám před vším skutečným
Běžím
Unikám poznámkám všetečným
Běžím
Za mnou je všechno a vpředu nic
Běžím
V hlavě mi duní čím dál víc
Kráčím
J
V duchu si přeříkám bezcenné přísahy.
Vkročím do jezera, nedbám na výstrahy.
Jezero
Když den se sklání nad lesem,
Já kráčím nad vším nadnesen.
Však pohoršuje mě vnímat
Chvilkama přemejšlim jestli se vrátí ty chvíle
Zda všechno bude zas v pohodě
Všechno samo od sebe dřív zdálo se milé
A moje býti nebylo jak na vodě
Je těžký říct proč tady stojím
Uprostřed
Jednou na lavičce v lese
Po cestě se dívka nese
Hrdým krokem ke mně kráčí
A mně pouhý pohled stačí
Abych poznal že je Ta
Co zaklepala na vrata
Mého srdce prázdného
Dala tam něco krásného
Něco mě zžírá.
Barbarská touha?
Doba se mění?
Či jen chvilka dlouhá?
Pohyb se rodí,
Mráz v zádech běhá,
Tak je to nenávist?
A nebo něha?
Že ač "sám" žil na pokraji světa,
vrásky ve tváři neznačí stesk,
Zazněla poslední jeho věta.
A pak mu v očích pohasl lesk.
Utíkám za Sluncem, ať poví mi víc!
Slunce se
Hřebec se vzpíná na laně času
Obzor se rdí a nad úsvitem se blýská
Já kradu vzpomínky ze skrýší tvých vlasů
Snažím se nemyslet na rána blízká
Když cvrčci broukají tajemství stromům
My
Jsem odsouzen, zároveň spasen.
Zemřít prý mám, díš pevným hlasem.
Doufal jsem, že snad Ty
Nechci poslouchat zda volila jsem správně
Jestli jsem jistá si tím co chci
Zkrátka se opírám