|
2. únor 2018 v 20.36 | rubrika: Povídky
Co tak dělaj holky, když je jim blbě? Zalezou si pod deku, do nejtlustšího svetru a pouštěj si písničky, který jim do žil vlévaj vzpomínky. |
přečteno: 44x | komentáře (1)
|
|
2. únor 2018 v 20.32 | rubrika: Povídky
V tomhle okamžiku bych se chtěla uchýlit... Stalo se, že jak minulost, tak budoucnost mi vhání slzy do očí... Chci se jen schoulit na zadní sedačce auta, srkat horký čaj a zapomenout na nedorozumění, jež mně i mým blízkým způsobila tolik bolesti. Nechat horko, aby spálilo vše, za co se v sobě stydím. A přesto |
přečteno: 25x | přidat komentář
|
|
Jak zjistit, co zjistit nelze?
13. červen 2017 v 09.07 | rubrika: Povídky
Jak zjistit, co zjistit nelze? Když bez citu se svět netočí, ale cit s ním hýbe až moc. A závratnou rychlosti plujeme do nekonečna... Do nekonečného moře chaosu a zmatku. A protože minulost se musí opakovat a někdo, kdo neměl o hloubce víru pocitů ani páru kdysi prohlásil, že nevstoupíš dvakrát do stejné řeky, už zase stojím po kolena v jezeře západů sluncí. Nevzejde chvilka kdyby, se něco nezměnilo. Nejčastěji stojím po kolena. Občas po kotníky... A poslední dobou se hlavně topím... |
přečteno: 22x | přidat komentář
|
|
18. duben 2017 v 22.33 | rubrika: Povídky
Zdálo se mi, že stojím na útesu. Vítr mi cuchal vlasy. Byl cítit solí a studeným deštěm. Hrdlo se mi sevřelo. Znám tohle místo. Znám tuhle vůni. Znám ten... Pocit. Pocit, jako když tančíš a jediné co existuje je rytmus. Pocit, jako když šermíři bojují s citem. Bezcitně. Jako když stojím před ruinami kamenné |
přečteno: 42x | přidat komentář
|
|
7. duben 2017 v 07.54 | rubrika: Povídky
Jinak spím, občas chodim ven a otravuju svoje spolužáky a taky občas chodím domů ke svým spolužákům a otravuju je ještě víc. Chodím na Autorská čtení. Občas něco napíšu. Čtu. Jím. Chodím na srazy dobrovolníků.V úterý všem říkám, že je mám ráda. Píšu si s jednou holkou z Iowy. Začínám se vídat i s lidma, se |
přečteno: 38x | přidat komentář
|
|
10. březen 2017 v 20.05 | rubrika: Povídky
Vidím měsíc... Vidím nebe, po kterém se ženou mraky. Nebe, ze kterého už dávno zmizely všechny hvězdy. Vidím lidi... Vidím děti, které si hrají na hřišti ztracených snů. Vidím sebe... <Světlo pouliční lampy.> Ve světle, které říká ať odejdu. <Pahorek.> Zpět do svého světa. Všichni mi říkají, abych |
přečteno: 46x | komentáře (2)
|
|
26. únor 2017 v 10.16 | rubrika: Povídky
|
přečteno: 25x | přidat komentář
|
|
10. prosinec 2016 v 14.26 | rubrika: Povídky
|
přečteno: 14x | přidat komentář
|