Zdálo se mi, že stojím na útesu. Vítr mi cuchal vlasy. Byl cítit solí a studeným deštěm. Hrdlo se mi sevřelo. Znám tohle místo. Znám tuhle vůni. Znám ten... Pocit. Pocit, jako když tančíš a jediné co existuje je rytmus. Pocit, jako když šermíři bojují s citem. Bezcitně. Jako když stojím před ruinami kamenné

Jinak spím, občas chodim ven a otravuju svoje spolužáky a taky občas chodím domů ke svým spolužákům a otravuju je ještě víc. Chodím na Autorská čtení. Občas něco napíšu. Čtu. Jím. Chodím na srazy dobrovolníků.V úterý všem říkám, že je mám ráda. Píšu si s jednou holkou z Iowy. Začínám se vídat i s lidma, se

Že ač "sám" žil na pokraji světa,
vrásky ve tváři neznačí stesk,
Zazněla poslední jeho věta.
A pak mu v očích pohasl lesk.

Utíkám za Sluncem, ať poví mi víc!
Slunce se

Vidím měsíc... Vidím nebe, po kterém se ženou mraky. Nebe, ze kterého už dávno zmizely všechny hvězdy. Vidím lidi... Vidím děti, které si hrají na hřišti ztracených snů. Vidím sebe... <Světlo pouliční lampy.> Ve světle, které říká ať odejdu. <Pahorek.> Zpět do svého světa. Všichni mi říkají, abych

24.prosince, léta Páně 1923 Jenišovice, okres Turnov – Československo

Hřebec se vzpíná na laně času
Obzor se rdí a nad úsvitem se blýská
Já kradu vzpomínky ze skrýší tvých vlasů
Snažím se nemyslet na rána blízká

Když cvrčci broukají tajemství stromům
My

12.září, léta Páně 1916

Jsem odsouzen, zároveň spasen.
Zemřít prý mám, díš pevným hlasem.
Doufal jsem, že snad Ty jsi

Jsem odsouzen, zároveň spasen.
Zemřít prý mám, díš pevným hlasem.
Doufal jsem, že snad Ty

Nechci poslouchat zda volila jsem správně
Jestli jsem jistá si tím co chci
Zkrátka se opírám